Ze zaměstnance živnostníkem | Příběhy živnostníků

Dlouho jsem váhal, jestli se s vámi mám podělit o svoji zkušenost s přechodem ze zaměstnaneckého poměru na osobu samostatně výdělečně činnou (OSVČ).

Nakonec tak nyní v tomto článku činím. Převážila asi moje obliba v čtení příběhů ostatních lidí, a proto vám chci ten můj nabídnout, také si ale myslím, že to může někoho motivovat k docela velké změně, kterou nepochybně změna práce je. Určitě se spousta lidí rozhoduje, v čem vlastně začít podnikat, tak možná někoho budu inspirovat.

Co bylo předtím?

Ještě, než jsem se dostal k nynější činnosti, kterou vykonávám od roku 2012, popíšu, čím jsem se zabýval do té doby.

Po studiu na gymnáziu jsem se rozhodoval, kterou vysokou školu si zvolit, vybíral jsem mezi stavební a strojní fakultou, nakonec jsem se rozhodl pro studium na stavební fakultě, protože mi přišel obor stavebnictví zajímavější a i osobně mi byl bližší.

Po pěti letech jsem studium úspěšně dokončil, kromě znalostí a vědomostí mi dala určitě jednu důležitou vlastnost, a to schopnost dotáhnout věci do konce. K tomu vás nutí různé seminární práce, projekty, zápočty, zkoušky a další úkoly, na kterých musíte průběžně pracovat.

Pokud tedy někde slyším, že vysoká škola není pro podnikání nutnost nebo dokonce zbytečnost, je to do jisté míry pravda, i když zbytečná není v žádném případě. Na druhou stranu vás naučí, pokud školu neflinkáte, určité sebekázni a dá vám nějaké základní návyky, které při práci využijete. Samozřejmě někdo je může mít i bez škol, někomu ani studium na škole nepomůže, je to individuální.

Po vystudování jsem získal okamžitě práci v jedné poměrně velké inženýrsko-dodavatelské firmě. Po několika letech jsme přešel do další projekční firmy, když se dostala s přicházející ekonomickou krizí do problému, odešel jsem na zhruba roční zkušenost do poslední třetí firmy, která ovšem opět v důsledku problémů a nedostatku zakázek neprosperovala, došlo i na opakované insolvence zaměstnavatele.

Ale hlavně jsem zjistil, že ta práce v projekci a inženýrská činnost mě zase tak nenaplňuje jako na začátku, kdo si představuje nějakou tvůrčí činnost, tak bude možná zklamán, je to do velké míry rutinní činnost, sice v teple a pohodlí kanceláře, ale po čase mě to začalo ubíjet hlavně psychicky, což se odráželo i na fyzické kondici (únava, hubnutí).

Odešel jsem ze zaměstnaneckého poměru, a poměrně delší časový úsek jsem byl bez práce.

Jsem bez práce, co teď?

Bylo to pro mě docela smutné období, pracovních nabídek ve stavebnictví v té době moc nebylo, naopak poptávka ze strany žadatelů o práci byla vysoká, takže se mi v oboru práci sehnat nedařilo.

Byl jsem evidovaný jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, ale není asi překvapením, že jako vysokoškolákovi mi úřad práce žádnou nabídku za celou dobu nezajistil.

Po nějakém čase, když už jsem si uvědomil, že se do oboru stavebnictví už nechci vrátit, a že zaměstnaní, které by splňovalo alespoň částečně mé požadavky, není tak snadné najít, jsem se rozhodl pro zásadní krok:

Stát se osobou samostatně výdělečně činnou, tedy živnostníkem.

V čem začít podnikat?

Samozřejmě ještě předtím, než jsem se pro takový krok rozhodl, uvažoval jsem, co bych tak mohl vlastně dělat.

Protože už jsem nechtěl pokračovat v práci v oboru stavebnictví, muselo to být něco nového, s čím jsem ještě neměl zkušenosti.

Už přesně ani nevím, v jaké chvíli to bylo, ale zřejmě mě nějaká článek nebo zpráva inspirovala, a rozhodl jsem se, že vyzkouším činnost zabývající se čištěním koberců, čalounění, interiérů aut v Brně a okolí.

Protože jsem byl v té době evidovaný na úřadu práce, naskytla se mi možnost získat od něj i finanční příspěvek na technické vybavení, ten sice výdaje nepokryl ani z poloviny, ale pokud někdo počítá každou korunu, určitě za něj bude rád.

Nakoupil jsem si potřebné technické vybavení. Samozřejmě seznam věcí, který jsem si na začátku udělal, byl doplněn o spoustu dalšího, jak jsem na to přicházel postupem času.

Vyřídil jsem si tedy živnostenské oprávnění, oznámil to na České správě sociálního zabezpečení a u své zdravotní pojišťovny a 1. 6. 2012 jsem zahájil činnost.

Jaké byly první měsíce a roky?

V prvních měsících se nezřídka stávalo, že jsem si nevydělal ani za minimální zálohy za sociální a zdravotní pojištění.

První měsíc, který stál z pohledu příjmů za řeč, byl prosinec, tedy sedmý měsíc. Což bylo celkem logické s ohledem na předvánoční úklid, a tedy i zvýšenou poptávku po těchto službách.

Druhý rok (2013) byl opět až do jara z hlediska příjmů mrtvý, poté už se to zvedlo, a před Vánocemi opět vrcholilo.

Až teprve třetí rok (2014) už byl z hlediska příjmů uspokojivý a tento trend se potvrdil i v roce 2015.

Vývoj tržeb 2012-2015
Vývoj tržeb 2012-2015

První rok a půl jsem byl v docela hlubokém mínusu. Na začátku jsem musel investovat nemalé prostředky do nákupu vybavení a materiálu, a pak jsem rok a půl nevydělával dostatečné finance, takže jsem musel další své prostředky vynakládat na pokrytí svých životních nákladů.

Teprve poslední dva roky už se mi začalo dařit natolik, abych se dostal z červených čísel, a zbývaly mi i prostředky na běžný život.

Takový průběh jsem ale očekával, proto jsem měl z minulých let našetřenou dostatečnou finanční rezervu.

Pokud tedy chcete začít podnikat, vše si pečlivě naplánujte a propočítejte, mějte dostatek finančních prostředků nejen na počáteční investice do nákupu techniky, ale také si nechte další volné prostředky i na období, než si začnete podnikáním vydělávat slušné peníze.

Kdy jsem získal první zakázku?

První zakázku jsem získal po 57 dnech od zahájení činnosti 🙂

Pokud bych měl odpovědět na otázku, jestli jsem v současné době s prací spokojený, tak spíše ano. Nemůžu říct, že bych se na práci každý den vyloženě těšil, ale určitě mi nevadí, nestresuje mě, po práci mám čistou hlavu. A vzhledem k tomu, že se prakticky každý den setkávám se zákazníky, a musím dodat, že v drtivé většině spokojenými, tak to uspokojuje i mě. Vidět zákazníka, který ocení práci nejen finančně, ale i slovním hodnocením mě určitě motivuje do další práce.

Během toho období, co práci vykonávám, jsem získal už spoustu stálých zákazníků, kteří své služby objednávají pravidelně každý rok. A na tom právě poznám, zda svoji práci odvádím opravdu dobře, protože pokud by tomu tak nebylo, samozřejmě by se mi zákazník už opakovaně neozýval.

Veškerou administrativu dělám sám, daňová evidence není zase tak složitá, daňová přiznání a přehledy zasílám elektronicky datovou schránkou. Grafiku letáků a vizitek jsem si navrhl sám, pokud člověk trochu ovládá práci na počítači, tak to zvládne.

V čem jsem také udělal chybu?

Aby to celé nevyznělo úplně růžově, dopustil jsem se i několika chyb.

První chybou byly příliš vysoké částky na reklamu (inzeráty, letáky, PPC reklama), kterou jsem si zadával během prvních měsíců, abych získal první zákazníky. Výše investice do reklamy byla neadekvátní příjmům, které jsem na základě toho získal.

Druhou chybou, nebo spíše opomenutím, bylo nepořízení rezervní techniky. V druhém roce došlo před Vánocemi, v době nejvyššího počtu zakázek, k poruše na zařízení, a protože doba opravy se protáhla až přes Nový rok, přišel jsem o poměrně značné příjmy. Samozřejmě spousta lidí si pak objedná někoho jiného, určitě jsem tak ztratil několik zákazníků.

Co bych poradil těm, kdo chtějí začít podnikat?

Každé začátky jsou těžké, a záleží na každém, jak se s tím vyrovná.

Já bych o sobě ještě před několika lety neřekl, že bych se do něčeho takového mohl sám pustit. Byl jsem zvyklý na pohodlí, které mi práce zaměstnance poskytovala, neměl jsem v sobě tu dravost a ambici, možná zčásti i lenost.

Dá se říci, že nakonec mě nouze donutila, stát se živnostníkem a musím říci, že i přes všechny problémy, které s tím souvisí, jsem za to rád.

A co bych poradil?

  1. Vyberte si obor, se kterým máte zkušenosti, nebo který by vás alespoň bavil.
  2. Buďte trpěliví a neházejte flintu do žita při prvním neúspěchu.
  3. Mějte dostatečnou finanční rezervu pro počáteční období.

Jaké zkušenosti ze začátků svého podnikání máte vy? Daří se vám, nebo to není až tak růžové? Pokud chcete, napište mi do komentáře. Nebo můžete napsat celý článek, který zde zveřejním, stačí mě kontaktovat a domluvíme se na podrobnostech.


2 názory na “Ze zaměstnance živnostníkem | Příběhy živnostníků”

  1. Čištění koberců a interiérů do aut, mazec 😀 Jsi asi první živnostník, kterého znám a dělá podobný obor, o to víc si ale myslím, že je zde šance na úspěch a třeba i možnost postavit na tom nakonec nějakou firmu. Já jsem začínal už při škole na gymplu, měl jsem tehdy svůj první eshop, takže když jsem odmaturoval, nešel jsem do toho tak naslepo a na VŠ jsem nakonec nemusel. Je ale fakt, že jsem se pak musel jít vyškolit (jako OSVČ) do jedné firmy, kde jsem dělal asi 2 roky a naučil se tam prostě makat a být na sebe tvrdší. Bohužel, čím déle jsem odtud pryč, tím hůř se mi držel pracovní režim. Business šel sice nahoru, ale já chtěl jít nahoru moc rychle a nepostavil jsem to na reálných základech, což způsobilo, že teď musím doplácet víc peněz, než reálně mám, takže se vracím na začátek, budu končit se živnostní (krátkodobě) a pojedu vydělat peníze na start nového bizu jinak. Taky jsem udělal pár chyb a souhlasím s tím, mít něco v rezervě (peníze, zařízení). Když přijdou Vánoce (hlavně u eshopařů) je velký nával a to, co přes rok fungovalo nakonec může krachnout a to člověk v období největších obratů nechce. Nakonec bych chtěl přejít do oboru, který je docela blízko tomu, co děláš. Teda ne tak blízko, ale třeba blíž než programování – chtěl bych začít uklízet na hotelech, potom dělat kancly a nakonec si najít lidi a založit společnost, která se bude starat o úklidové práce. Teď jedu nasbírat zkušenosti a know how (pokud vše vyjde) a doufám, že za pár let se oba budem moct pochlubit pokrokem a budem moci říct, že jít na živnost byla ta správná cesta 🙂
    Přeju ať se v novém roce daří a práce tě baví každý den maximálně 🙂

    1. Děkuji Radku,
      tvůj blog mám ve čtečce už dlouho, takže jsem četl i tvůj poslední článek – zhodnocení minulého roku.

      Držím palce, ať se ti podaří novou práci rozjet, i když vím, že začátky nebudou snadné.
      Myslím, že obecně obor služeb vč. úklidových bude postupně růst s tím, jak roste i životní úroveň. I když se to může zdát třeba po čtení diskusí na facebooku, novinky.cz nebo jinde jako nesmysl, tak myslím, že střední a vyšší třída u nás je už poměrně silně zastoupená. Při své práci navštívím za rok stovky domácností, a vím, že nejen ve městech, ale i na venkově je spousta lidí, co si takové služby už běžně objednává, a pokud jsou spokojení, jsou ochotni je i dobře zaplatit. Ale co pro mě bylo asi nejvíc překvapující, nejvyšší dýška dostávám od seniorů 🙂 A samozřejmě s rostoucí ekonomikou poroste i poptávka firem po takových službách.

      Takže určitě šanci uspět v úklidových službách máš. Největší úskalí vidím v této oblasti ve výběru zaměstnanců, já zatím dělá sám na sebe, ale vím už o několika konkurenčních větších firmách se zaměstnanci, s jejichž prací nebyli zákazníci spokojeni, takže si nakonec pozvali mě, a třeba už i opakované. Dokud děláš sám, spoléháš jen na svoje schopnosti, ale vím z vlastní zkušenosti z jiných oborů a řemesel, že je opravdu málo spolehlivých lidí, kteří plní sliby, a odvádí perfektní práci.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru