Služby pro seniory se stávají trendem | Příběhy živnostníků

V dnešním díle seriálu Příběhy živnostníků si můžete přečíst příběh paní Jany, která se po ztrátě zaměstnání vrhla do oblasti služeb pro seniory. Myslím, že v této oblasti je stále nevyužitý potenciál, populace stárne, seniorů přibývá, a poptávka po službách právě pro ně bude stoupat. Přečíst si o tom můžete například v článku Stále více firem se zaměřuje na služby aktivním seniorům. Vedou cestovní kanceláře.

Jsem absolventkou strojní průmyslovky a mám léta praxe ve strojírenském oboru. Pracovala jsem v mezioperační kontrole, na zkušebně a připravovala jsem podklady pro výrobu. Nejvíc času jsem ale strávila v konstrukci. Kromě kreslení výkresů jsem poslední tři roky před tím, než jsem se dala na dráhu OSVČ, připravovala návody k obsluze průmyslových strojů.

Dostala jsem výpověď ze zaměstnání

Práce mě bavila, jen jsem měla problém ztotožnit se s firemní filozofií. To byl možná jeden z důvodů, proč mi dal jednou před nástupem na celozávodní dovolenou šéf do ruky jeden papír, abych si ho přečetla. Nebyl to ledajaký papír. Byl to návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou. Ihned.

Jistěže jsem mohla v práci ještě chvilku zůstat a počkat si, až dostanu výpověď. Jenže buďte tam, kde vám dali najevo, že už o vás nestojí… Sbalila jsem si věci, došla si na oběd a jela domů. Byl pátek, konec července, já šlapala na kole a byla jako v transu.

Nový začátek s obchodem pro seniory

Krátce před tím, prvního července jsem si otevřela v Prostějově na náměstí obchůdek pro seniory se zbožím, které osloví starší generaci. Zaměstnala jsem osoby se zdravotním postižením a vymezila chráněná pracovní místa, abych mohla žádat Úřad práce o částečnou dotaci na mzdy.

Počítala jsem, že obchůdek budu zpočátku dotovat i já – jednak ze své mzdy, jednak z dalších příjmů. Pronajímám v rodinném domě místnosti k bydlení (původně to bylo proto, abych dosáhla na hypotéku a mohla tak vyplatit dědický podíl) a dělala jsem externí redaktorku místních internetových novin.

Říkala jsem si, že než půjdu do důchodu, bude už obchůdek prosperovat a já tak budu mít na stáří příjemné zajištění.

Najednou ale bylo všechno jinak. Průmysl se ještě úplně nezotavil po krizi a nabídka míst byla malá. Navíc jsem s obchůdkem právě začínala a do toho začínat ještě na novém pracovišti už by bylo dost náročné. Pustila jsem se tedy na podnikání na plný úvazek.

Projevila se ale moje nezkušenost v tomto oboru, řekněme rovnou amatérismus a naivita. Měla jsem praxi pouze v přímém prodeji. Tam jsem jako Avon lady dokonce svého času dosahovala docela hezkých úspěchů. Jenže otevřít si obchůdek a stát se zaměstnavatelem, to je úplně jiná káva.

Začátky nebyly zrovna snadné

Tržby nestály za moc, nikdo o nás nevěděl a já musela řešit, jak se zviditelnit a moc za to přitom nezaplatit.

Rozhodla jsem se, že uspořádám výlet s exkurzí. Dopoledne byla v plánu návštěva chráněné dílny v Blansku – Lažánkách a odpoledne prohlídka větrného mlýna v Ruprechtově. Program jsem si rozplánovala téměř na minuty. Počítala jsem, že během dvou hodin se skupinky seniorů (no, spíše seniorek) vystřídají a poslechnou si povídání o včelách, vyzkouší si vlastnoručně výrobu glycerinového mýdla a svíčky z včelího vosku. U chráněné dílny Mydlidědek je obchůdek s kavárničkou, takže dopolední program byl jasný. Oběd jsem domluvila ve školní jídelně v nedalekých Jedovnicích, protože jsem se bála vysokých cen v restauraci. Prostě všechno jsem si pohlídala. Jenže na výlet začátkem listopadu se přihlásilo jen něco přes dvacet osob. A to bylo málo. To bych nevydělala, ale prodělala. Výlet jsem tedy zrušila.

Nakonec mi pomohla náhoda

Štěstí se na mě usmálo, až když jsem se dala na jaře do řeči se sousedkou, která bydlí vedle rodičů. Ptala se mě, proč nejdu na setkání klubu, který si říká Senioři Prostějova. Zkusila jsem se tedy domluvit s předsedkyní a ona mi dala prostor, abych přednesla svůj návrh. Vystoupila jsem před plným Přednáškovým sálem Městského divadla v Prostějově a pozvala seniory na výlet. Jak podotkla paní předsedkyně, vypadalo to, že celý autobus zaplním členy jejich klubu. Autobus jsem opravdu zaplnila. A výlet se tak líbil, že se mě účastnice ptaly, jestli bude další. Tak jsem si troufla uspořádat v dubnu další akci. Jeli jsme do Loštic, kde je Muzeum tvarůžků a také muzeum kreslíře Adolfa Kašpara. Odpoledne jsme se pak s průvodkyní prošli po arboretu v Bílé Lhotě. Poprosila jsem dopravce, aby poslal větší autobus. Jinak by se tam všichni zájemci ani nevešli. Paráda!

Výlety se ujaly, dokonce jsem dostala dotaci od města, ale rozhodně nemůžu říct, že by se jednalo o raketový nástup a že by všechno vždycky vyšlo podle plánu. Velkou roli hraje nejen počasí, ale také vkus a očekávání výletníků.

Pravda ale je, že výlety pořádané pod hlavičkou našeho obchůdku – Filemon & Baucis – si své místo našly, a že noví zájemci se chodí ptát, co plánujeme dál.

V roce 2014, kdy jsem výlety začala pořádat, se uskutečnilo celkem osmnáct akcí. Loni jich bylo přes třicet.

V Květné zahradě v Kroměříži nevěřili, že přijedeme, když prší. A nás dorazil plný autobus! Na facebooku mám fotky výletníků s deštníkem. On nás ten déšť loni překvapil ještě několikrát. Naopak o prázdninách jsem kvůli hroznému vedru musela dvě akce zrušit. Letos byla začátkem roku škaredá mlha, vlhko a nevlídno, přesto lidi do obchůdku chodili.

Každý den se zastaví několik zákaznic a zákazníků s dotazem, jestli už máme program na letošní rok! Je to moc milé a člověka to potěší, ale po pravdě, až teď začíná být obchůdek soběstačný.

A já musím vyřešit, jak splatit dluhy, které jsem si mezitím stačila nadělat. Kdyby nebylo morální a finanční podpory mé rodiny, už bych byla skončila. Jenže člověk nemá to srdce, když vidí spokojené a nadšené účastníky výletů.

Náš obchůdek na hlavním náměstí v Prostějově se stal navíc takovým komunitním centrem, kde se lidé zastaví na kus řeči a rozhlíží se přitom, co máme v obchůdku nového.

Tak nějak jsem si to původně představovala. Ale ještě mě čeká dlouhá cesta, než se stane značka Filemon & Baucis synonymem pro férové a solidní služby pro seniory.

Že vám ta jména nic neříkají? Mrkněte na web www.filemon-baucis.cz Tam si můžete přečíst přepis staré řecké báje tak, jak ji napsal Eduard Petiška.

Jaké zkušenosti ze začátků svého podnikání máte vy? Daří se vám, nebo to není až tak růžové? Pokud chcete, napište mi do komentáře. Nebo můžete napsat celý článek, který zde zveřejním, stačí mě kontaktovat a domluvíme se na podrobnostech.

CHCETE SI PŘIVYDĚLAT PENÍZE PSANÍM ČLÁNKŮ?
MÚJ PŘÍKLAD: Za článek z oboru stavebnictví jsem DOSTAL ZAPLACENO 910 KČ.

Chci se zaregistrovat a vydělat nějakou tu korunu »
Služby pro seniory se stávají trendem | Příběhy živnostníků
Ohodnoťte článek!

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

0 Shares
Share
Tweet
+1
Share