Můj cíl? Olympijské hry 2016 v Riu | Příběhy živnostníků
Sportovní kariéra může ovlivnit do značné míry i tu pracovní. Chcete vědět jak? Přečtěte si příběh pana Jiřího!
Jmenuji se Jiří. Ale všichni mi říkají Jacek. Je mi 28 let a mé dětství a dospívání bylo docela hektické. Otec mě ve třech letech posadil na kolo a já se toho ujal s chutí a se ctí. V 10 letech jsem začal jezdit závodně. Můj největší úspěch bylo vítězství Českého poháru v silniční cyklistice a účast na několika závodech s národním týmem. Díky mé závodní kariéře cyklisty jsem měl individuální studium na gymnáziu v Bohumíně a poté jsem okusil i vysokoškolské studium, tam jsem ovšem zjistil, že učit se není má náplň dní, jezdil jsem více na kole než trávil čas ve školní učebně. Po roce jsem to vzdal.
Cyklistika mě živí, i když už nejezdím profesionálně
Začal jsem si živit různými brigádami ve sportovních obchodech až před šesti lety jsem se přes známého mého otce, taky cyklista, dostal na pozici obchodního manažera velké firmy na výrobu a distribuci kol. A to je práce, které rozumím, proto mne naplňuje a jsem tam stále.
Závodní kariéru jsem ukončil před necelými dvěma lety, protože jsem cítil, že nemám na to být nejlepší a navíc jsem chtěl mít klidnější život. Jen si to vezměte, jak to vypadalo při aktivní cyklistice – ráno jsem vstal v pět hodin, jel do posilovny nebo na bazén, v sedm jsem byl na značkách v práci a o půl čtvrté se vydal na trénink na kole, ať už pršelo, sněžilo nebo bylo horko na padnutí. Domů jsem přijížděl kolem osmé hodiny, povečeřel, svalil se na postel a usnul. Tak to bylo denně a začalo mi lézt na mozek.
Kdyby mne ta cyklistika dokázala uživit, určitě by to problém nebyl, ale když jsem musel pracovat, tak se to nedalo zvládat. Ani se nezmiňuji o tom, že doma byla přítelkyně a pes, kteří si mne už vůbec neužili. A když došlo na víkend, tak byly závody. Prostě ne. Výhody, které plynou z mé cyklistické profesionální dráhy jsou kontakty, které jsem získal. Ale o nich později.
S cyklistikou jsem se nikdy nedokázal rozejít, proto stále jezdím na kole, ale vyjedu si jen o víkendu, někdy po práci, maximálně 3 až 4 hodiny a jedu domů. Je to teď už pro mne pouze relax a možnost setkat se s kamarády a udělat něco pro své zdraví. Ovšem se svým bývalým cyklistickým týmem stále jezdím po závodech, jako mechanik a nyní už i jako masér.
Absolvuji masérský kurz
A to je přesně to, proč vám to všechno píšu. Stal se ze mě certifikovaný masér, zařídil jsem si živnost a momentálně mám dvě práce. První je stále ve velkoobchodě s koly a ta druhá je v jednom ostravském studiu, kde mám svou vlastní místnost, lehátko, aroma lampy, svíčky a pomáhám lidem zbavit se stresu a zrelaxovat tělo.
Před necelými dvěma lety jsem se ze dne na den rozhodl, že si udělám masérský kurz. Kluci z cyklistického týmu byli rádi, když jsem jim před závodem protřepal nohy, aby se jim lépe jelo, neměli křeče a já u toho zjistil, že bych mohl tohle dělat pořád.
Zaplatil jsem si certifikovaný kurz a skládal zkoušky. Po několika letech se znovu učit, teorii všech svalů a jaký úpon se napíná jak a kam, to bylo pro mě šílené. Ale protože jsem v tom měl své peníze, které jsem si poctivě a těžce vydělal, věděl jsem, že musím vše zvládnout. Velká podpora byla i má přítelkyně, která se mnou ve zkušební místnosti seděla a sem tam mi poradila. Díky mé snahy, její pomoci a mých rukou mám certifikát od ministerstva školství, že můžu provozovat masérské služby. A od toho už byl jen kousek k vlastnímu salónu.
Pronajímám si masážní salón
Začal jsem přemýšlet, jestli si mám salón pronajmout sám za sebe nebo se zkusit zapojit do již rozjetého komplexu. V tu chvíli přišla kamarádka, která pracuje jako kadeřnice s informací, že v jejich studiu hledají maséra. To bylo prostě znamení od boha. Ihned jsem po té možnosti sáhnul. Hned následující den jsem jel na finanční úřad, kde jsem požádal o IČO. Měl jsem štěstí, protože v den, kdy jsem tam přišel tak na úřadě nebyla ani noha, ujala se mě nějaká paní, která mi podala list a ať si vyberu, co chci dělat. Co chci mít napsané v živnostním listě. To jsem si vybral, živnostenský list mi vytiskla a v tu chvíli jsem odcházel s pocitem, že vše půjde jako po másle. Odjel jsem za majitelem salonu, dohodl se na měsíčním nájmu, podepsal smlouvu a začal zařizovat vše podstatné.
Měl jsem štěstí, že majitel studia nechtěl žádný nájem dopředu, takže peníze, které jsem měl ušetřené jsem mohl investovat do vybavení salonu. Šli jsme s přítelkyní do nejbližšího obchodního komplexu a nakoupili vše potřebné, aby to vypadalo tak, jak má. Bílé ručníky, lampa, která svítí tlumeným světlem, aromatické svíčky a aroma lampy, stoleček, židle, věšák na věci i předložku před dveře. Vše bylo nejdříve promyšleno dopodrobna a poté se nakoupilo. Tento výdaj představoval můj měsíční nájem a já jen doufal, že se mi to vrátí a hlavně brzy.
Zařídil jsem si webové stránky, taky facebookovou stránku, protože Facebook je největší reklamou, o tom žádná a taky jsem věřil, že když jsem v zajetém salonu, tak holky kadeřnice a kosmetičky mi budou dohazovat potencionální zákazníky. A taky že jo. Tohle byla naprosto skvělá volba. Přece jen na lidi působí lépe, když masér je někde, kde oni to znají, můžou se zeptat na všechny podrobnosti, než když půjdete kolem „výkladní“ skříně s nálepkou masáže. Málokdo totiž sám od sebe vejde dovnitř a zeptá se, popřípadě se objedná.
Výhodou je také to, že celý komplex má recepci. Tím pádem recepční ví, jakou mám pracovní dobu, a objednává mi zákazníky na masáže v čas, který požaduju nebo na víkend. Nemusím tam sedět 24 hodin denně a čekat, zda někdo přijde nebo ne. Jsou dny, kdy mám dvě masáže, a jsou dny, kdy se nic neděje, ale stále jsem na tom, dle mého názoru, dobře.
Známosti a dobrá reklama mi na začátku hodně pomohly
Teď se ještě trochu vrátím k té cyklistice a k mým kontaktům.
Protože znám pár lidí, kteří jsou trenéři, mechanici a jim podobní ve velkých klubech, tak jsem se dostal až na Mistrovství Evropy U23 do Estonska jako masér. Odjížděl jsem plný očekávání a nastalá situace naprosto předčila mé očekávání. Vše probíhalo v pohodě, jen jediný můj problém byl, že jsem si po celém dni nemohl dopřát ani skleničku piva, protože jsem ji rukama nezvednul. Ale užil jsem si to a doufám, že se mi teď poštěstí odjet i na olympiádu do Ria, jako masér cyklistického týmu. V tuto chvíli je to můj cíl a jdu si za ním.
Samozřejmě stále pracuji tam, kde jsem pracoval, protože mi šéf umožňuje odjíždět dříve z práce z důvodů masáží, či mi vyjde vstříc, co se týče dovolené, abych mohl odjet na závody s cyklisty. Teď mám nejblíže cyklistické závody v květnu v Maďarsku, kde jedu s mým domovským týmem Forman Cinelli Nový Jičín.
Všem, kteří se chtějí v tomto odvětví prosadit, vzkazuji, aby začali s dobrou reklamou, taktéž by měli začít pod nějakým známým jménem, tak jako já v zajetém studiu a hlavně si udělat dobrou reklamu vlastníma rukama. Je pravda, že jsem ještě minulý týden rozhazoval letáky, které jsem si nechal natisknout, mám akci na masáž 1+ druhá za 50% a dával jsem například vánoční akci na poukaz, kdy zaplatili celkovou masáž a druhou měli dokonce zdarma.
Jsem zatím drobný živnostník, nárazové akce, co se týče cyklistickým týmů jsou fajn přivýdělek a jdu si za mým snem. A to je jednou se živit pouze masážema.
Pokud jste z Ostravy a máte chuť vyzkoušet co umím, tak www.masaze-ostrava.wbs.cz nebo na Facebooku mne najdete pod profilem Sportovní a relaxační masáže.
Přikládám také fotky, ať máte představu, jak vypadá můj salon a jak to vypadalo provizorně v Estonsku na hotelu.
Jaké zkušenosti ze začátků svého podnikání máte vy? Daří se vám, nebo to není až tak růžové? Pokud chcete, napište mi do komentáře. Nebo můžete napsat celý článek, který zde zveřejním, stačí mě kontaktovat a domluvíme se na podrobnostech.